z denicku x y fund pokracovani pozor cenzurovano
Pozor tento článek byl z důvodů, možných soudních a zbytečných pří cenzurován
Milý deníčku, tak teď nyní navážu na jeden ze článků
Z článku, jsem bohužel pro danou firmu, odstranil odkazy a zkrátil její název, aby si jen tak někdo nemohl domyslet co to za dotyčnou firmu bylo.
Nicméně, pokud si dneska lidé říkájí, že májí svobodu slova a že mají právo upozorňovat na problémy v daných kategoriích a tím předejít určitým problémům v jednání a chování zákazníka vs zhotovitele, kde je potom spravedlivost.
- jen na začátek, opravdu je nutné paní COO dané společností (působící v centru Prahy v oblasti finančníctví) začínat rozhovor hazením špíny na druhé a vyhrožováním?
- odkaz, který byl umístěn na dané stránce, pomohl firmě X Y v počátcích k prvním pozicím ve vyhledávání, proto pokud zde již není, jen tak někdo na ně nedojde :-)
- vyhrožování spustí další reakce z mé strany
a odpusťte mou troufalou otázku na Vás čtenáři, ve chvíli kdy takový článek najdete, nezačnete podle klíčových slov hledat z těch 100 firem, která má k tomuto důvod?
a pokud to budeme brát jako pomluvu, nechť jí budu pronášet slovně. Co kdyby se mě náhodou někdo totiž zeptal, co si o nich myslíš
Pár bodů k zamyšlení dané firmě X Y
- Článek 19 Deklarace lidských práv, přijat Generálním shromážděním OSN 10. prosince 1948:
„Každý má právo na vlastní názor a jeho vyjádření. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat určitý názor bez interferencí a hledat, obdržet a sdělit informaci a myšlenku prostřednictvím kteréhokoliv sdělovacího prostředku a bez ohledu na hranice.” -
Listina základních práv a svobod, oddíl druhý, Politická práva, Článek 17:
a. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
b. Každý má právo vyjádřit své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
c. Cenzura je nepřípustná -
Americký Nejvyšší soud rozsudkem dal za pravdu právníkovi L. Flynta, který argumentoval, že
„kritické projevy jsou pro zdraví společnosti nesmírně důležité, a to včetně projevů urážlivých a šokujících.” -
Judikát Evropského soudu o svobodném projevu, ve kterém se doslova praví:
„Svoboda projevu se uplatní nejen vůči informacím a myšlenkám, jež jsou příznivě přijímány nebo považovány za neurážlivé či neutrální, ale rovněž vůči těm, které uráží, šokují nebo znepokojují stát či část obyvatelstva.”
Otázka zní: Jak moc jsme svobodní? A jak moc se necháme osekávat o naše pravomoce?