z denicku o podzimu
Nejkrásnějším obdobím je podzim. A nejkrásněším výhledem pro mě je ten z okna na podzimní krajinu. Všechno tam hraje pestrými a hlavně sehranými barvami.
Výhled z okna, pro každého znaméná něco jiného. Někdo vidí moře. Jiný vrcholky hor. Někdo poušť a jiný se dívá na Etnu další třeba na Labe či taky na otlučenou fasádu činžáku, na komín cihelny, nebo na fotbalový zápas. Ale já se divám na okraj lesu. Nejkrásnější pohled, který znám. Nejkrásnější to je vždycky ráno, když vychází slunce. A v září. Když se podzim probouzí a začíná hrát jako mohutný sbor sehranými barvami. V říjnu, když jsou barvy hotové, přijdou sběrači a sbírají brambory. A ani to mi to nezkazí.
V jejich pozadí je nádherná malířova paleta. Barvy jsou skoro stejné, ale i tak se liší. Stále opakující se několik barev. Žlutá, hnědá, oranžová, červená ty vše umí umíchat jeden strom na jednom listě za několik dní. Malířovi to trvá týdny, měsíce dokonce i roky. Básník to zvládne i za jedno odpoledne, ale pouze jeden lísteček z celé sbírky.
V podzimu je něco nádherného. Každý rok vypadá jinak. Každý lísteček na stejném stromě je jinak barevný. Každý den je o něco chudší a bohatší. A furt je to kus dřeva a jejich čtyři barvy. A tak to je i z lidmi.